4. 4. 2025 – 29. 10. 2025 Zámek Troja.

Zaměstnaný člověk tráví v práci obvykle osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňují s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a dovolí uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je výsledek její práce pouhým stupněm „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě.

Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Volná chvíle má být čas, který můžeme svobodně naplnit. Tato svoboda ale předpokládá jistou odvahu a schopnost rozhodnout se mezi nepřeberným množstvím možností, což u některých vede ke strachu z promarněné chvíle, k obavě, že jim něco utíká, i když ve skutečnosti chtějí po osmi hodinách pracovní aktivity jen odpočívat.